Asi před rokem jsem si připevnila psí známku ke klíčům, říkala jsem si, že tam je více v bezpečí, protože ta moje uličnice během prvního roku se mnou dokázala ztratit několik obojků ... To jsem netušila, jak mi to jednou bude prospěšné.
           Včera ráno jsem si dala obvyklý ranní okruh s Rituškou a Hugýskem , kterého hlídám... Bylo krásně, dali jsme si načas, zapovídali jsme se s několika pejskaři, ale idyla se proměnila skoro v noční můru, když jsem zjistila, že nemám klíče. Kdo zažil, pochopí. Tentokrát jsem na nich nechala i klíč od auta. Takže vlastně komplet.

          Nejdřív jsem zkontrolovala, že jsem je nenechala v zámku bytu(soused mi otevřel barák), ale nic... Dali jsme si tedy s pejsky ještě jedno kolo, tentokrát už to nebylo tak zábavné, ale nikde nic... po klíčích ani vidu. Už jsem si v duchu probírala všechny kroky, co mne čekají, přemýšlela jsem, jak se dostanu do bytu, počítala jsem, kolik mne to asi bude stát (mimochodem, když nemáte náhradní klíče od auta, jak se do něj pak dostanete ?) .. a u vchodu koukám, dva příslušníci Městské policie... Říkám jim, aby mi poradili, co mám dělat, když jsem ztratila klíče a oni, že nic, že je mají !!!!! Moje radost se vylila z břehů... Jeden pán je našel a předal policii (děkuji, děkuji) a oni mne identifikovali podle té psí známky.. Takže občanka, jeden drobný protokol a šťastný konec.

A.. a to si slibuji ... už klíče nikdy neztratím!!