Asi to viděla jinak …
Asi to viděla jinak …
Dnes jsem byla v našem infocentru kupovat pohledy našeho města. Chodím tam ráda. Nikdy tam není narváno, kromě toho je infocentrum umístěno v jedné staré budově, která připomíná staré dobré časy.
Vybrala jsem si pár pohledů a položila je paní na pult. Přebrala je a povídá… tyhle jsou za 5 korun, to je celkem 40 a tenhle jeden je za 7. V tu chvíli začala s kolegyní řešit nějaký interní problém, co tiskne, proč to tiskne, jaké lístky tiskne a pro koho…. Stále se dívala do počítače a mluvila s kolegyní. Položila jsem na pult padesátikorunovou minci, ale paní si toho ani nevšimla a pokračovala v konverzaci. No nic, řekla jsem si, zatím si orazítkuji ty pohledy…. A tak jsem razítkovala, dávala si na čas, ale od té paní jsem nedostávala žádný signál, že by se něco mělo nějak posunout…
Než jsem vrazila razítko na poslední kousek …povídám : „ Myslíte, že až to dorazítkuju, budu moci odejít???“ ??? No, to jsem si dala!
Paní na mne zasyčela : „Máte snad nějakej problém?“
„No, ráda bych už šla, tak čekám, až to tu nějak dořešíme“
„ Nevidíte, že hledám kód na tenhle pohled ??!!“
… neviděla jsem, že hledá kód na pohled, vůbec jsem netušila, co dělá, když nahlíží do monitoru, jen jsem vnímala, že mne nevnímá a baví se s kolegyní, jako bych tam snad ani nebyla. Připadala jsem si tam jaksi navíc a obtížná.
Aha, paní našla kód, řekla 47, vzala si tu padesátku a vrátila mi 3 kačky… Povídám na shledanou a vážně jsem snad ani nečekala, že mi někdo odpoví. Odpověděla mi ta druhá paní, co tam tiskla ty lístky.
Z infocentra jsem dorazila na sraz s holkama postcrosserkama a tak se chlubím koupenými pohledy a vyprávím jim, co jsem právě zažila v infocentru a dodávám, ještě štěstí, že jsem kliďas a že mne to nerozčílilo …jen jsem se pozastavila nad tím, jak jsem se tam dost dlouho cítila, jako bych byla vzduch.
Celá historka ještě měla dohru. Za 2 hodiny, když jsme se rozešly, mi přišla zpráva od jedné účastnice srazu :
Tak jsem byla ještě taky v infocentru a když jsem platila pohledy, tak tě tam ta paní zmínila, že nechápe o co ti šlo. Říkala to té druhé. Asi jsi její dnešní TOP zákazník
Ha ha....
Tak to je vtipný
A to mne nezažila,když jsem nasraná
No já jsem si říkala, jestli se mám ozvat, že tu "protivnou" znám a že jsem slyšela i druhou verzi, ale pak jsem radši jen zaplatila a odešla. Zase měly spoooustu práce na netu
No máš recht.... já z toho mám legraci
No já taky
Tak si říkám, že to ta paní z infocentra asi viděla jinak …..
Asi to viděla jinak …
Dnes jsem byla v našem infocentru kupovat pohledy našeho města. Chodím tam ráda. Nikdy tam není narváno, kromě toho je infocentrum umístěno v jedné staré budově, která připomíná staré dobré časy.
Vybrala jsem si pár pohledů a položila je paní na pult. Přebrala je a povídá… tyhle jsou za 5 korun, to je celkem 40 a tenhle jeden je za 7. V tu chvíli začala s kolegyní řešit nějaký interní problém, co tiskne, proč to tiskne, jaké lístky tiskne a pro koho…. Stále se dívala do počítače a mluvila s kolegyní. Položila jsem na pult padesátikorunovou minci, ale paní si toho ani nevšimla a pokračovala v konverzaci. No nic, řekla jsem si, zatím si orazítkuji ty pohledy…. A tak jsem razítkovala, dávala si na čas, ale od té paní jsem nedostávala žádný signál, že by se něco mělo nějak posunout…
Než jsem vrazila razítko na poslední kousek …povídám : „ Myslíte, že až to dorazítkuju, budu moci odejít???“ ??? No, to jsem si dala!
Paní na mne zasyčela : „Máte snad nějakej problém?“
„No, ráda bych už šla, tak čekám, až to tu nějak dořešíme“
„ Nevidíte, že hledám kód na tenhle pohled ??!!“
… neviděla jsem, že hledá kód na pohled, vůbec jsem netušila, co dělá, když nahlíží do monitoru, jen jsem vnímala, že mne nevnímá a baví se s kolegyní, jako bych tam snad ani nebyla. Připadala jsem si tam jaksi navíc a obtížná.
Aha, paní našla kód, řekla 47, vzala si tu padesátku a vrátila mi 3 kačky… Povídám na shledanou a vážně jsem snad ani nečekala, že mi někdo odpoví. Odpověděla mi ta druhá paní, co tam tiskla ty lístky.
Z infocentra jsem dorazila na sraz s holkama postcrosserkama a tak se chlubím koupenými pohledy a vyprávím jim, co jsem právě zažila v infocentru a dodávám, ještě štěstí, že jsem kliďas a že mne to nerozčílilo …jen jsem se pozastavila nad tím, jak jsem se tam dost dlouho cítila, jako bych byla vzduch.
Celá historka ještě měla dohru. Za 2 hodiny, když jsme se rozešly, mi přišla zpráva od jedné účastnice srazu :
Tak jsem byla ještě taky v infocentru a když jsem platila pohledy, tak tě tam ta paní zmínila, že nechápe o co ti šlo. Říkala to té druhé. Asi jsi její dnešní TOP zákazník
Ha ha....
Tak to je vtipný
A to mne nezažila,když jsem nasraná
No já jsem si říkala, jestli se mám ozvat, že tu "protivnou" znám a že jsem slyšela i druhou verzi, ale pak jsem radši jen zaplatila a odešla. Zase měly spoooustu práce na netu
No máš recht.... já z toho mám legraci
No já taky
Tak si říkám, že to ta paní z infocentra asi viděla jinak …..
