Jdi na obsah Jdi na menu
 


CHCI TO VĚDĚT !!!!

O tom, že není jen tak získat informace .... 

article preview

Prostě se to stane, a i když o to vůbec nestojíte, najednou sedíte v čekárně, čekáte až vás pozvou dovnitř a vy se dozvíte, co vám je, jak se bude řešit a jak dlouho to bude trvat. ... Dobu strávenou v čekárně já osobně považuji za duševní trénink  (ne vždycky, ale leckdy) . Trénuji trpělivost, trénuji myšlenky - snažím se je ignorovat, což se stává s prodlužující se dobou čekání těžší a těžší  Snažím se je přebít, například si s sebou beru knížku a říkám si, výborně, čas jen a jen pro mne a pro čtení .... Někdy to zabere. Jindy čas vyplním konverzací s jinými čekajícími , což ne vždy bývá povzbuzující ... řeči typu: " to hrozné, to čekání ", "děs, jak dlouho to trvá", "jak dlouho ještě", "proč mne objednávají na 12, když je pak ani nezajímá, jestli jsem přišla" a pod...s těmito myšlenkami se tady snažím bojovat a ne je povzbuzovat posloucháním cizích, podobných myšlenek !!!  Nakonec však zazní vaše jméno a vy se odeberete do ordinace, kde se všechno dozvíte.... Vlastně nedozvíte... jen že musíte čekat, asi tak 2-3 měsíce, pak si vás pozvou do nemocnice, tam se kouknou laparoskopicky, kde je problém, který případně hned vyřeší. Odcházíte bohatší o zjištění, že se přeci jenom něco bude dít a první, co doma uděláte je, že se zeptáte strejdy Googla, který ví všechno a doplníte si informační mezery. 

3 měsíce utečou jako voda...

A najednou ležíte v nemocničním pokoji plném podobně postižených babek (jojo, babek) a snažíte se zjistit, co se bude dít .... a tak se ptáte, ale s vámi se ptají i ty další babky a bezesporu i další babky v dalších pokojích .... chudáci sestřičky, říkáte si..ale vaše druhé já chce odpovědi na otázky. Chudák nechudák, já to chci vědět.

Sestři, přijde za mnou pan doktor před operací ? 

- Nevím, někdy chodí, někdy ne.  Nebo, 

- na to se mne neptejte, zeptejte se modré sestry . (modré sestry? Která to je ?)Pak zas,

- zlý pohled beze slov (bože, co jsem provedla!!!) 

questions-1014060_960_720.jpg

Smířím se s tím, že můj pan doktor, na kterého čekám 3 měsíce, aby mne vysvobodil z otěží obav, co mi je, nepřijde... Snad ho uvidím na sále a snad s ním prohodím pár slov... Hurá.... je tady, vidím ho ... stačím se na něj usmát a nadechnout se ...a... už jsem v limbu ... Skoro si začínám myslet, že mne raději rychle uspali, abych se na nic neptala... Stále je ve mě ta informační díra... s ní se také probouzím. 

Vnímám trošku chaos, děsivé zvuky které na mne útočí ze všech stran (znovu si vyčítám, že jsem si včas nezařídila nadstandard), zaměřuji se na koleno, nojo, bolí to, ale s tím jsem snad počítala (nebo ne??!!). Juuu sestra. Ptá se, jestli chci něco na bolest, no jasně, že chci, vím o tom, že mám nárok, tak si dám píchnout a do večera jsem ve sladkém limbu, kdy nic nevnímám naplno, dokonce ani ty moje dotěrné otázky,kdybych na ně dostala odpovědi ....aby zaplnily tu informační díru .... spím. A několikrát dokola.... 

Je noc. Probouzím se, ale doufám, že se mi to jen zdá. Paní v rohu se změnila v příšerný stroj, který vydává neuvěřitelné zvuky podobné porouchané sbíječce, která vypadá, že utichne navždy, ale znovu a znovu zazní salvou vzdechů, chroptění, chrápání, výkřiků. To vše se ještě umocňuje akustikou pokoje, který je stvořen na to, aby umučil svoje obyvatele zesíleným hlukem. Z ostatních postelí se také ozývá vzdychání, naříkání, hekání, sem tam zachrápání .... tohle nepřežiju. Znovu si vyčítám ten nadstandard. Upadám do bezvědomí, ale nová salva zvuků mi ten luxus nedopřeje.... Modlím se, aby to skončilo. Modlím se, aby to jakýmkoli způsobem skončilo. Přestávám mít humánní myšlenky a myslím na vraždu. Na sebevraždu ...Noc je nekonečná, čas se rozepjal a trvalo 14 dnů, než přišel typický ranní nemocniční chaos . Hurá. Upadám to takového toho spánku, který nejde ovládnout.....  budí mne HYGIENA - usínám - budí mne CHCETE NĚCO - usínám - VIZITA - doktoři, cizí tváře, mžourám na ně rozespalá.."je všechno v pořádku?"  Slyším se, jak říkám, že v pořádku a usínám ... 

Ups... proberu se za zase cítím tu díru, stále nevím, co se dělo, hele sestři, prosím vás, ... ne ne, na to se mne neptejte, my nic nesmíme, nevíme, to musíte doktorů .... doktoři proběhli, když jsem napůl spala... :-) tak to máte smůlu, příště? No zase ráno při vizitě...COŽE???? To mám čekat další den???? Uf .. naštěstí nějaký doktor jde kolem, menší (co je větší?) přemlouvání a přiběhl mi říci, ve zkratce, co mi operovali .... uleví se mi. Moje díra není naplněná, ale už není vidět na dno .... Konečně můžu sem tam někomu říct, co mi dělali, alespoň přibližně. 

Večer si řeknu o injekci (stále mám nárok) i o prášek na spaní. Výjimky jsou od toho, aby se porušovaly...  Usnu téměř okamžitě, v noci se sice vzbudím , ale hned usnu a ráno se cítím blažená. Paní vedle mne šílí a vypráví mi o děsivé noci a pouští mi audio nahrávku nočního děsu ..Usmívám se a povídám, že jsem si řekla o prášek na spaní. "Vy ste to teda vychytala pani".... To teda vychytala, já vím. Napadá mne, co bude dělat s tou nahrávkou ???

Doma je doma. Doma jde všechno líp, bdění i spaní, hojení.  Beru telefon a volám kamarádovi doktorovi, aby mi přeložil zkratky v závěrečné zprávě. Zase je to jasnější.... To by bylo, abych se nakonec nedopídila, co mi bylo. Definitivně se uvidím se svým doktorem za týden, vydobyla jsem si telefonicky schůzku, i když se sestřička bránila. Já se nedám.....

Týden a něco utekl jako voda, a jsem u doktora , říkám mu, ani nevíte, jak jsem na vás těšila...Omlouvá se mi, že se v nemocnici za mnou nestavil, že měl jednu operaci za druhou ... Okamžitě mu odpouštím, chápu to ....Trpím informačním embargem, povídám, a doufám, že mne z toho dostanete, tak, pane doktore, co mi bylo? Co mi je? Co s tím budeme dělat ? ...Doktor se smál, je to fakt sympaťák, kdyby mne pozval na drink, aby bych se nenechala dlouho přemlouvat. Nepozval mne na drink, ale vysvětlil mi, že jsem měla dost poraněný meniskus, jeho část se odloučila a vytvořila tzv.kloubní myšku. Meniskus mi opravil a myšku odstranil. Povídám mu, doktore, já vám to říkala, že mi tam něco v tom kloubu běhá, že to chci vyndat, ale vy jste mi řekl, že to máte taky... no to jsem ráda, že jste to vyndal. Doktor se zase smál. No pak ta chrupavka, je nějaká rozdrobená, dělali hygienu chrupavky, naštěstí tam nejsou díry až na kost, to by bylo hodně blbý... Příště mi tam lupnou nějakou injekci, která pomůže regeneraci. No.. povídá ještě, máte tam vodu, chcete ji vytáhnout? Chci, ale nechci vědět jak ... au .... vlastně to moc nebolelo :-) .No a ještě máte natržený křížový vaz, povídá, to jsme neopravovali, uvidíme, jak moc to bude, nebo nebude vadit, když tak uděláme příště plastiku toho vazu .... Aha ... no tak jo, co mám dělat, že jo ... Doktor mi napsal RHB, mám cvičit cokoli do mírné bolesti. Neschopenku...on to s nimi moc neumí ..mám si zajít do nemocnice, kde mi ji vystavovali a tam se domluvit. Na kontrolu jdu za měsíc, ale doma tak dlouho nebudu, je to vlastně na mě, kdy to už nebude tak bolet :-) ... KONEČNĚ TO VÍM

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< leden / 2024 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 80897
Měsíc: 1701
Den: 49